Jihovýchodní Asie 2009

Oficiální název : Myanmarský svaz (Pye Tawngsu Myanma Naingngan)

Myanmar flag

Hlavní město : Naypyidaw – hlavní město vládnoucí vojenské junty. Město duchů a přepychových kasin a budov, kam se běžný turista těžko podívá.  Celosvětově je vnímáno jako hlavní město Rangoon (Yangoon) (4 mil. obyvatel)

Rozloha : 676 578 sq km

Hranice : Bangladéš, Indie, Čína, Thajsko, Laos

Obyvatelstvo : 48,137,741 mil. (27. nejlidnatější stát na světě)
- Burman 68%, Shan 9%, Karen 7%, Rakhine 4%, Chinese 3%, Indian 2%, Mon 2%, other 5%

Náboženství :Buddhismus 89%, Křesťanství 4%, Islám 4%, Animismus 1%

Úřední jazyk : barmština, dále mnoho regionálních dialektů jako Shan, Chin, Mon, Kayah atd. Angličtina na velmi základní úrovni je využitelná téměř všude, minimálně ve formě číslovek a téměř vždy se dá najít někdo schopný dát dohromady i pár vět.

Peníze : 1 kyat – oficiální kurz na např. xe.com je 1 USD = cca 6 – 8 kyat. Na černém trhu (směnárny, veksláci) je kurz za 1 USD = +- 1000 kyat (!!).

Ekonomika : GDP per capita -  1200$  – 206. na světě, inflace 26,8% (2008),

Tajná policie, vojáci, policie
O armádě není radno si tropit nějaké velké žerty, stejně tak jako se vyjadřovat k čemukoliv politickému. Osobně jsem žádné problémy nikdy neměl, nicméně o tom, že tajných je všude jak much si rozhodně nedělám iluze.

Města : Yangoon, Mandalay,

Cestování : Víza jsou a budou potřeba, patrně dokud bude u moci vojenská junta. Na hranicích víza k dispozici nejsou k dispozici. Pozemní hraniční přechody jsou buďto pro cizince naprosto nepřístupné nebo hodně omezeně přístupné jako hranice s Čínou (nutnost speciálních a hodně drahých permitů a průvodců) nebo s Thajskem, kde lze sice překročit hranice, ale pouze v rámci omezeného režimu na jeden den. Za velké sumy a za jistých podmínek jde patrně dostat i víza za celý měsíc, ale potom je nutné se stejným pozemním přechodem zase vrátit nazpět plus další podmínky, takže prakticky nemožné. Jediná cesta do Barmy je v současné době letecky z Bangkoku.

Co je potřeba? Platný cestovní doklad, minimálně 3 x fotografie, vyplněné dokumenty (k dispozici na ambasádě), kopie pasu a min. 800 THB. Vyřízení by mělo trvat tři pracovní dny, pakliže ale není v cestě státní svátek buď Barmy nebo Thajska. Nejsnažnější a nejjednodušší vyřízení víz je v Bangkoku. (napsat sem cestu na ambasádu,plus odkaz)

Jak do Barmy?

• z Bangladéše – nelze
  

  Myanmar (Barma)

• z Indie – nelze
• z Číny – pozemní cesta je pro cizince více než komplikovaná, vyžaduje speciální permit a průvodce (cca 200 USD) plus další komplikace. Letecky se lze dostat do Mandalay, letenka je sice hodně drahá, ale pořád jednodušší a levnější než pozemní cesta.
• z Laosu – individuálně nelze
• z Thajska – pozemní cesta je komlikovaná, i když možná, leč rozhodně není doporučení hodná, i když na druhou stranu bude asi dobrodružná. Ideální spojením je tím pádem letecké spojení z Bangkoku, případně z Kuala Lumpur. Nejlevnější lety zajišťuje společnost Air Asia z BKK.  Letenky nejsou nijak extrémně drahé ani pár dní před odletem.

Jak po Barmě?

• taxíky, rikše, motorikše, tuktuk apod. – prvním dopravním prostředkem po vystoupení z letadla bude patrně taxi, celé auto za zhruba 5-7$. Po městě lze jet za cca 1-2$, vždy samozřejmě smlouvat a trvat na své částce. Různé rikše (poháněné rikšákem) nebo motorikši (motorka plus rikša) jsou v každém městě, cena různá a vždy variabilní.  V případě tuktuku (něco na styl dodávky s lavicemi podélně vzadu by měla být cena fixní za osobu, ale to zase nemusí platit pro cizince…:)
• autobusy – staré, opotřebované, pekelně pomalé ale jinak levné a do cíle vždy dojedou. Spojení je časté mezi všemi většími městy, odjezdy vždy dopoledne nebo na noc.  Jízdenky nutné kupovat pokud možno dopředu a na nádraží, jinak hrozí mnohem vyšší cena. Jízdní doba značně variabilní, v horách klesá rychlost busu na minimum.
• vlaky – pomalé, zoufalé pomalé a drahé. Každopádně jako zážitek nezapomenutelné. Platí se vždy v dolarech, bez výjimky, kdy ceny pro cizince jsou několika násobně vyšší než pro místní. Více na http://www.seat61.com/Burma.htm
• lodě – dříve velmi populární lodě po řece Ayeyarwady jsou nyní poměrně nedostupné. Jednak jízdné výrazně podražilo, ale hlavně jízdní doba je v řádu dnů a jezdí se poměrně zřídka. Například dříve Velmi populární trasa z Mandalay do Baganu je cca 2 až 3 dražší než bus nebo vlak a jezdí se jednou nebo dvakrát týdně.
• letadla – do některých oblastí je letecká doprava jediná možná, jinde ušetří desítky hodin cestování vlakem nebo busem, nicméně nejlevnější není a barmské vnitrostátní letecké společnosti se netěší moc dobré reputaci

Ubytování v Barmě
Nějaký malý hotýlek je v každém městě. Ceny jsou vzhledem k kvalitě adekvátní v řádu několika dolarů, přičemž téměř vždy je v ceně snídaně a není klimatizace (větrák je vždy), která je v Barmě, která trpí permanentní nedostatek elektřiny, nedostatkovým (nebo hodně drahým) zbožím.  Některé hotely (např. v Pyin U Lwin) nemají licenci na ubytování cizinců. Ceny jsou povětšinou pevně dané a nejde prakticky nic usmlouvat.

- hotelová snídaně – povětšinou vajíčko, tousty, čaj a ovoce v dosti malém množství. Výjimky se najdou. Sem tam je v nabídce tzv. barmská snídaně, což je nudlová polévka.

Jídlo, pití, čaje, cukrovinky a další pochutiny

Očkování
Záleží na každém jak je ochoten riskovat, bez očkování proti Hepatitidě bych osobně nejel. Barma je  malarická oblast, Malaron se tedy může hodit…:)

Internet a cenzura
Internetové připojení je málokde a pokud už je, tak je poměrně drahé a strašně pomalé. Úspěchem je většinou (kromě Rangúnu) dostat se během pár desítek minut na email, o odeslání dat na blogu nebo emailu nemluvě. Některé stránky jsou cenzurovány, ovšem obsluha vždy ví co a jak, takže není problém.

Bezpečnost
Pohoda. Vojenská junta to má “dobře” zařízeno, tam kde by cizinci hrozilo “nebezpečí” tam nikoho nepustí a je to.  A kam by snad zvídavý cizinec rád jel, tak je třeba permit, doprovod apod. Zbytek země, kde se dá vcelku svobodně pohybovat je naprosto bezpečný, ze strany místních myslím žádné nebezpečí nikdy hrozit nebude. Ve velkých městech je největším rizikem okradení při směně bankovek a nákupech.

Co vidět, kam jet?

• Yangoon (Rangoon) – základna každého cestovatele. Někdo tohle město má docela rád, většina spíše nenávidí. Veliké, chaotické a po pár hodinách nezajímavé. Nutnost de strávit den při odjezdu a den při příjezdu činí z Rangúnu spíše nutné zlo, i když jistý koloniální půvab tomu nelze upřít.
• Bago (Pegu) – na první pohled “dirty hole”,  kde není co dělat, je hodně velký vedro a plno obřích Buddhů v okolí.
• Kalaw – horské město nepálského střihu, kde není tak vedro, je čisto a klídek s minimem turistů.  Nejlepší startovací bod pro trek k Inle Lake.
• Inle Lake – jedno ze dvou opravdu turistických míst v celé Barmě. Tento fakt se vyznačuje především větším množstvím hotýlků, prodavačů všeho možného, turistickými restauracemi a vůbec cenami právě pro cizince.
• Mandalay – velké a živé město, kde není skoro nic k vidění. Královský palác je naprostá tragédie a podobné buddhistické svatyně lze vidět zachovalejší a zajímavější po celé zemi. Nicméně jako základ pro výlety po bývalých královských městech (Ava, Mingun, Sagaing atd) je Mandalay výborný.
• Hsipaw, Pyin U Lwin - Hsipaw jako jedno z posledních měst před hranicema do Číny je dosti zklamáním. Hodně prašné a nudné. Pyin U Lwin je naproti docela zajímavé, zachovává si slušný koloniální šmrnc, na druhou stranu je bohužel vidět,  že je nejen pro své klima oblíbeným místem místní smetánky.
• Bagan – největší a základní turistická atrakce celé Barmy, stovky naprosto úžasných a visuálně dokonalých chrámů a kostelíků rozeseté na ohromné ploše. Místo, kde ještě není moc turistů, ale dle počtu hotelů a restaurací brzy bude hodně.

Průvodci a mapy

• Lonely Planet Myanmar (Burma) – 2005 edition, starší vydání, kde hlavně ceny hodně neodpovídají realitě, nicméně jinak poměrně užitečné. Nyní k dispozici nové vydání 10. edice, květen 2009 – only in English