Jihovýchodní Asie 2009

Další den plný přesunů a lepší už to nebude. Vstávačka kolem šesté s cílem chytnout bus v 6:30. Překvapivě se daří, i díky tomu, že neklusám jako trouba na autobusák, ale v klidu si bus chytnu mávnutím ruky po cestě.
Docela by mě zajímalo, proč jsou vždy autobusáky tak daleko od centra? Důvody jsou dle mého dva, jednak tuk-tukářská mafie, která tím pádem kasíruje a kasíruje a potom cestovky a vůbec turismus, který tím pádem dovoluje různě čachrovat a manipulovat s cenou, odjezdy atd. Dle LP byl totiž před dvěma lety autobusák v centru, tedy všem na očích, což se asi plno lidem nelíbilo, a proto je dneska na periférii.
Cesta lokálním autobusem je příjemná, levná a pomalá. Ale to mě nevadí, dneska mám času plno a žádné povinnosti, v podstatě se potřebuji dostat nějak do Thajska a to je vše. Na druhou stranu by bus mohl jet rychleji, protože jsem nějak opomněl snídani. Na tu je čas až ve Vientinne na autobusáku v místním bufíku, kdy to jístí klasické menu: rýže + směska + kafe. Ták a teď mám dvě možnosti co dělat. Buď pojedu přímým busem na Nong Khai (Thai) za 15 000 kipů, ale ten jede jenom jednou za hodinu a je hned plný. Anebo pojedu místní dopravou, pěkně s přestupy v přecpaném busíku…
Byl bych vážně blázen, kdybych si vybral tu jednodušší variantu, není nad jet někam a nevím kam v přeplněném buse, ale co už, legrace musí být a komplikace jakbysmet. Takže nejdřív najít zastávku odkud jede busna Friendship Bridge (hranice). OK mám nalezeno a teď čekám, čekám a čekám…nedočkám se. Po trapně dlouhé době, kdy už mě to přestává bavit, se zkouším pozeptat místních, kteří mě směřují na jiný bus, který je označen jenom v místním jazyce a já tím pádem vůbec nevím kam jedu. Je to levné a já mám pocit, že už mě nic překvapit nemůže, takže jedem. A kupodivu jsem dojel na hranice…
Následujíc razítka, žádné prohledávání, další razítko a jsem v zemi nikoho, kde čeká shuttle bus za 4000 kipů do Thajska. Mekong za mnou, Bangkok přede mnou….a další razítka a jsem konečně v Thajsku, kde už čekají otravní tuk-tukáři s předraženou taxou na nádraží, ale to už patří k věci.
I když jsem se původně trochu obával o volná místa kvůli thajskému státnímu svátku, realita je naštěstí jiná. Druhá třída bez AC je sice vyprodaná, ale jinak pohoda, lůžko s AC za 688 bahtů je moje. Zbývá dobře 6 hodin do odjezdu s výraznou perspektivou nicnedělání. Dávám tedy batoh do úschovny (10 THB) a ptám se, kam jít a kde je centrum. V lámané angličtině se mě dostaně odpovědi, že prý k Tescu. Vypadá to sice divně, ale budiž, za 30 bahtů a pár minut jsem u Tesca, ale nikoliv v centru. Zkouším nějak řidičovi vysvětlit, že tohle není místo kam chci jet, nedá si to vymluvit a já zase nemám sil ho dál přesvědčovat. Jde se teda do Tesca. Je to kulturní šok v pravém slova smyslu, z laoského venkova do thajského luxusu. Kromě poměrně levné elektroniky, je to klasická shoppingová nuda. Pryč. Pěšky je to nesmysl, tak mávám na úplně ožralého tuktukáře, který po mě chce jenom 20 bahtů a když mu je dávám, tak se diví, že je to nějak málo.
Deník, jídlo, deník, nákup zásob na cestu a vlak za pár minut vyjíždí. Dávám pivko, vyjíždíme, padá na mě lehká melancholie v podstatě prácě skončeného výletu, nedá se nic dělat, každá cesta má svůj konec.

[30 000 kip – bus do Vientinne, 10 000 kip – jídlo na autobusáku, 5000 kip – kafe, 5000 kip – voda, 2000 kip – záchod, 5000 kip – minibus na hranice, 4000 kip – shuttle bus, 40 THB – tuk tuk na vlakáč, 30+20 kip – cesta do Tesca, 688 THB – vlak, 10 THB – ananas, 30 THB – jídlo Padthai, 40 THB – kořalka, 50 THB – pivko, 5000 kip - cola]