Ráno na rangúnském autobusáku, patrně nic lepšího mě potkat nemohlo. Setřásám taxikáře a jdu na čaj s mlíkem. Koblihy tu maj docela hnusný. Čtvrtá hodina ranní, všude kromě autobusáku je mrtvo, prázdno a pusto. Nechat se teď odvézt za 5$ do centra se mě v tuhle dobu nezdá úplně optimální. Bus bude lepší volba, bus No.43 řeší všechny trable. S výrazem protřelého travellera nasedám a těším na svůj poslední barmský den.
V půl šesté se snažím dostat do Okinawa GH, stejný hotel jako na začátku, žádná pecka, ale je to blízko a znám to tady. Je plno, ale prý někdo odjede na letiště a potom se ubytuju, super a jdu zalehnout na kanápko.
Jak se mě první den Rangún docela líbil, dnešek byl přesně opačný. Vedro, dusno, prach, divní lidi, divný ceny, prostě všechno divný. Pár pěkných koloniálních budov tu je, ale do přístavu mě nechtěli pustit a jinak opravdu nic zajímavého. Šel jsem kolem soudu a potkal plno lidí v poutech, zvláštní…
Kecám s lidma na GH (jedna obrovská výhoda dormitoř je, že každý si chce vykládat), píšu deník, odpočívám, jdu na Internet. Paní po mě 400 kyat za vodu, když předtím lokál platil 250 kyat. Už se nerozčiluju. V net café mně vypaluji fotky zadarmo, milí to lidé.
Ceny v Barmě jsou vtipně flexibilní, schválně jsem zašel do hospody, kde jsem byl i první den. Jako neználek jsem se optal na ceny a vida, oproti prvnímu dni buď zapůsobila inflace, nebo prostě co pingl, to jiná cena.
Na dormu kecám s Kanaďanem s knírkem, přichází ještě mistr světa amoleta z Itálie, který všechno viděl, všude byl, ale jinak v pohodě starý hipík. Jdeme na jídlo, místní specialita tzv. barmský kotlíkový guláš a lasí na konec, luxusní tečka.
Na zítra máme domluvený společný taxík na šestou ranní, jen co lehám, tak usínám…
[200 kyat – MHD do centra, 5$ - ubytko, 500 kyat – snídaně, 900 kyat – oběd, 1000 kyat – večeře, 500 kyat – lasí, 250 kyat – čaj, 900 - kyat - net ]
Start discussion »
Leave a Reply