Několikrát jsem měl potvrzené a ověřené, že autobus do Paksongu jede jenom a pouze z Southern Bus Station. Ale to bych nemohl být v Asii, aby vše nebylo úplně jinak. Jenom co vylezu z GH a zastavuji první sajdkáru s dotazem ohledně nádraží, vše se mění. Do Paksongu jezdí údajně auta i z nádraží, které je vedle centrálního trhu a tím pádem nemá vůbec smysl se trmácet kamsi mimo města na druhé nádraží. Řidič mě tak vehementně přesvědčuje, že mu prostě musím věřit. Ještě domluvit cenu, nasednout a jedem!
Štěstí mi přeje, nejenom, že řidič nekecal a auto zde skutečně je, ale ještě k tomu jede skoro hned (za hodinu). Tím pádem mám ještě čas na prozkoumání marketu a snídani. Akorát dojídám, když řidič velí k odjezdu, tedy ne doslova, protože následuje tlačení. Zapojují si všichni členové posádky včetně kolemjdoucích. Na druhý pokus se daří a můžeme konečně vyrazit. Jedu klasicky vzadu s místníma, VIP místo vedle řidiče odmítám, je to nuda. Zato vzadu je veselo, společnost mně dělá několik žen vracejících se patrně z trhu. Tomu odpovídá náklad, mnoho košíků s mangem, maso, rýže, zelenina, ovoce, zvířata atd. Paní vedle mě se celou cestu baví tím, že navléká žáby na provázek za sebe a vytváří tak jakési žabí ozdoby, které asi půjdou někde ve vesnici na prodej. Zručnost jí rozhodně nechybí. Uprostřed cesty pomáhám naložit dvě prastará kola, náklad obnošeného oblečení atd. Prostě pohodová jízda.
Mapu, podle které bych našel podnik pana Coffeeho jsem si samozřejmě nevytiskl, takže samozřejmě bloudím. Jsem skoro až za vesnicí (městem), když už se mně to vážně hodně nezdá a konečně mě napadne se někoho zeptat, kde bydlí pan Coffee. Proč jsem úplně bezmyšlenkovitě přešel vedle cedule „COFFEE“ dodnes nechápu, nu aspoň jsem se pěkně po ránu prošel.
Mr. Coffee mě už zdálky vítá a hned si začal dělat legraci z mé slepoty, že jsem velkou ceduli minul. Mr. Coffee je chlapík původně z Holandska, dlouhodobě žijící v Thajsku a nyní oženěný a usazený v Laosu. Pěstuje kávu a má se myslím více než dobře, už proto, že dělá to, co ho baví, a to je ta nejlepší volba.
Po první ranní kávičce a snídani ve formě výtečných koblih vyrážíme na kávovou plantáž. Jen co stačím setřást z nohou první pijavice, zvoní telefon, že v kanceláři je ještě jeden účastník. Tak se zase vracíme, aspoň bude větší legrace a Mr. Coffee vydělá o příjemných 25 dolarů více. Nabíráme Matjaze ze Slovinska a nazpět na plántáže k rostlinkám Arabicy a Robusty a všetečným pijavicím v trávě. Dostáváme velmi fundovaný výklad o pěstování kávy, rostlinkách kávy, hnojení, kdy se káva sklízí, proč se sklízí, proč se vedle kávovníků pěstuje guave, jak pěstovat Arabicu, jak pěsto Robustu, no prostě kompletní info o kávě. Jediná škoda je, že na plantážích jsme zrovna v takové liché době, kdy je jednak všude plno pijavic, ale hlavně neprobíhá sklizeň ani nic podobně zajímavého. Po kompletní evkurzi na plantáži směřujeme na farmu, kde sledujeme klíčící rostlinky a semínka. Pan Káva pěstuje pouze Arabicu, takže směřujeme ještě jinam, kde obdivujeme obrovské keře Robusty.
Paksong je víceméně větší vesnice (1300 m.n.m), kde všichni pěstují kávu, ale nikdo ji nepije kromě Mr. Coffeeho. A všichni tvoří velký Fair Trade, ovšem pan Káva ne. Otázka je, co je na tom pravdy, a kde je ještě byznys a kde už ideály, ale budiž.
Po kompletní exkurzi míříme nazpět do základního tábora, kde nejprve kuchtíme oběd (red curry), abychom se následně ponořili jenom a pouze do kávy a učených debat o ní. Velmi důležitou součástí ponoření se do kávy, je proces pražení. Není to sice nic extra težkého, ale přece jenom to chce nějakou zručnost a hlavně trpělivost a dobrý timing. Každopádně je důležité míchat hodně a pravidelně.
Ochutnáváme jak v pražené, tak i v tekuté podobě. Skoro mám dojem, že už tomu rozumím anebo jsem byl možná spíše totálně předávkován kofeinem . Zajímavá a nevšední kávová zkušenost končí kolem šesté odpolední, kdy jede poslední VIP bus do Pakse. Jedná se shodou okolností o skoro stejný spací autobus, s kterám mám možnost se svézt další den.
Tep jakžtakž stabilní, srdce bije poměrně pravidelně, jenom ta hlava by mě z kofeinu nemusela tak bolet. A taky to hučení v uších. Nudle a hodně vody pomáhají, krásně se dneska usíná…
Mr. Coffee sice není uveden v LP, ale patrně (dle vyprávění) nemá o zákazníky nouzi…více na www.paksong.info.
[ 200 000 kip – workshop, 20 000 – auto do Paksong, 40 000 kip – VIP bus nazpět, 25 000 kip – večeře, 3000 kip – snídaně, 5000 kip – voda, 5000 kip – motorka na autobusák]
Start discussion »
Leave a Reply