V noci mně byla trochu zima! Snad poprvé, asi hlavně díky vyšší nadmořské výšce a vzdálenosti od vody, mně byla v noci zima a musel jsem spát pod dekou. Normálně spím v podstatě bez přikrývky nahý a stejně je mně vedro.
A opět sbalit veškeré věci, odhlásit se, zaplatit a vyrazit zase o kus dál. Před odjezdem dáváme ještě snídani na stejném místě jako včera a předevčírem. A i tentokrát Mamma zapomněla objednávku a i tentokrát vše trvalo pekelně dlouho, ale v tomhle případě to prostě nevadí, patří to k věci. Pohodová a přátelská atmosféra je důležitější.
Původně jsem měl v plánu stihnout bus z křižovatky kolem deváté, ale jak už jsem psal, Mamma nabrala pozvolné tempo a já vlastně nikam nespěchám. Spěchat se nemusí, ale šetřit ano, takže ty dva kilometry na křižovatku jdu pěšky. Aniž bych znal jízdní řád, tak sedám na limonádu a čekám a čekám. Za hodinu je bus tady, krása. Vítá mě místním profláklým reggae songem:“ du du du“ a jsem zase v myšlenkách někde v houpací síti na Don Det.
Můžu být tím nejzkušenějším cestovatelem na světě, ale taxikáři mě vždycky dostanou. Stačí chvilka nepozornosti, špatný úsudek, nedostatek rozhodnosti a už se vezu, kam nechci a za cenu kterou neznám. Takhle se nechám „jako zelenáč“ vylákat ještě před příjezdem autobusu na Southern Bus Station do tuk-tuku a tím pádem mě cesta do hostelu stojí poměrně velkorysé dva dolary. Domluvena byla jiná cena, ale neměl jsem drobné a platil velkou bankovkou a tím pádem mně taxikář vrátil dle svého uvážení. Po strašně dlouhé době jsem se opravdu hodně vytočil, ale ani to nepomohlo. Řidič se svým pomocníkem se na mě usmívali, já se rozčiloval, nadával, bez úspěchu. Dolar mě nezabije, odcházím, zdravím vztyčeným prostředníkem a kašlu na ně.
Sabaidy2 Guesthouse má dormitory obsazené, takže beru single room za 40 000 kip, je to poměrně jednoduchý ale čistý pokoj. Hned vedle pokoje mám umývarky, teplá sprcha, takže skoro ideální. Hledat něco levnějšího nemá celkem smysl.
Odpolední Pakse zrovna nevyhrává soutěž v zajímavosti a atraktivnosti, snad kromě opět úžasné průtrže mračen, která během chvilku způsobila docela slušnou potopu. Jak rychle přišla, tak i rychle odešla. Za pár minut je zase stejně vedro jako před deštěm. Renomé Pakse zachraňují internetové kavárny, které jsou doslova na každém rohu a za velice příjemnou cenu.
Jak je možné, že provinční laosská díra jménem Pakse má lepší fotbalový stadión než např. Brno? Kdo mi tohle vysvětlí?:) Nicméně fotbal hrají docela otřesný, tak aspoň že nějaké góly padají.
Martin ze Švédska mě docela navnadil na „coffea workshop“ v nedalekém Paksongu (oblast Bolavean Plateau), zkouším proto tuhle akci trochu progoolovat. Jako první nacházím stránky www.paksong.info s přehlednými informacemi a programem workshopu. Zkusmo pokládám dotaz, zda bych zítra nemohl přijít. Odpovědí je mně poměrně bleskové „yes, of course“. Cena je sice trochu vyšší, celkem 25 USD na osobu a den, ale zase očekávám nevšední zážitek a také trochu jinou zkušenost než co nabízí každodenní cestování. Stejné peníze se dají utratit například za organizovaný zájezd od GH k vodopádům, a to mně přijde jako poměrně hodně neporovnatelné.
Jsem docela zvědav, co zítřek přinese…
[25 000 kip – bus do Pakse, 15 000 kip – tuk tuk, 10 000 kip – polívka, 5000 kip – koláče a rotti, 10 000 kip – ubytko, 10 000 kip – snídaně, 2000 kip – voda, 5000 kip – voda, 3000+7000 kip - Internet]
Start discussion »
Leave a Reply