Po klasické snídani u Indů máme dneska na plánu přesun do Mandalay. Shared taxi za šest až sedm dolarů na osobu jsme jednomyslně zavrhli, pojedeme pickupem za výrazně nižší cenu: 1500 kyat. Dávat sedm dolarů za 60 km je blbost, zvláště v Barmě. Nevýhodou dopravy pick-upem je, že se musí vždy čekat, až se auto zaplní a i potom se hojně zastavuje, kdy přistupují další lidé, a nakládá se další tovar. Teprve až počet osob a materiálu dosáhne cca dvounásobku toho co si Evropan dokáže představit, je plno. No a potom se ještě různě zastavuje, přeskládává, vystupuje a za pár hodin jsme v Mandalayi. Štěstí nám přeje, když se daří vystoupit hnedle vedle hotelů a uniknout tak náročnému dusání a hledání hotelu během polední výhně. Zkoušíme Royal GH, mají ještě plno, ale pozděj odpoledne by vše mělo být již připravené. Jdeme tedy počekat do nedaleké kavárny, cola a banánová palačinka za dolar byla výborná volba. Je mně už zase hodně divně, nechávám tudíž L+L svému osudu a se zastávkou na grepový juice jdu zpátky na GH zalehnout do postele.
Třílůžák jak se dalo čekat, ještě není ready, po prohlídce dalších místností, beru pro sebe vykachlíkovanou kobku v přízemí za 4 dolary a pro L+L přenechávám dvoják za šest dolarů. Moje cimra sice vypadá jako vězeňská cela, ale momentálně je mě to úplně jedno, bral bych cokoliv, kde se dá spát.
Kolem třetí se dávám jakžtakž dohromady a razím za L+L směr Královský palác. Kdo nám vnukl tento výlet, toho bych poslal do horoucích pekel. Palác včetně vodního příkopu okolo má tak odhadem 3×3 km, což v praxi znamená nekonečné ve vedru a smogu kolem výpadovky. Palác má sice několik vstupních bran, ale jak je v Barmě zvykem, pro cizince je povolen vstup pouze jednou branou, z centra tou nejvzdálenější. Hned co jsme přiklusali k vstupní bráně, jsme odchyceni a nasměrování k pokladně, kde máme zaplatit 10$ vstupné. Pevně doufám, že podobnou chybu už na své cestě neudělám. Nejenom, že jsem se musel hned u vchodu pekelně pohádat se soudružkou u pokladny, poté co odmítla vzít moji lehce pomačkanou jedno dolarovou bankovku, ale hlavně Královský palác je naprosto o ničem a jsou to vyhozené peníze. Je to, jako kdyby byl zbořen Pražský hrad a místo něj postaveno replika ze dřeva a vlnitého plechu. Lístek za deset dolarů platí i pro další pagody a královská města v okolí, smůlou ovšem je, že nikde jinde kromě Královského paláce je lístek nekontroluje. Po fiasku v paláci jdeme směr Mandalay Hill, kde byl měl být dle našeho skvělého průvodce úžasný západ slunce. I když víme, že přes opar a smog nic vidět nebude, snaha tu je. Nicméně vše marné, nenašli jsme ani vstupní cestu na kopec, takže se otáčíme a po opačné straně Královského paláce si dáváme zpátečních několik kilometrů směrem náš guesthouse. Provoz výrazně zhoustl a ještě k tomu není skoro nic vidět, protože na veřejné osvětlení se v Mandalayi nějak pozapomnělo, takže bezva procházka. Hlavní ulice jsou obecně jakžtakž v tomto směru ok, ovšem vedlejší jsou povětšinou jenom tma, sem tam osvětlená domácí zářivkou nebo projíždějící motorkou nebo autem. Silnice připomíná stínové divadlo, kdy většina motorek, aut, kol a lidí je neosvětlena, sem tam projede poloosvětlené auto nebo motorka, ale jinak jsou vidět spíše jenom obrysy lidí, kol a motorek ve zvířeném prachu. Do toho se přidávává hluk z agregátů, který celé představení zvukově dokresluje.
Na večeři jdeme k Nepálcům, dávám Parni roti, což je placko-omeleta s různýma mističkami se zeleninou a pálivýma směskama. Jídlo ani nedojídám, jasné znamení, že ještě zcela ok nejsem. Vynahrazuji si to banánovým lasí a jde se spát, odpočívat a spát. Noční život obecně v Barmě spíše nic než moc, takže spánek se slepicemi je povětšinou ta nejlepší varianta.
[3USD – ubytko Pyin U Lwin, 1500 kyat – pick up, 400 kyat – snídaně, 500 kyat – grepový džus, 1100 – banana pancake + cola, 10USD – vstupné, 2000 kyat – parni roti + lassí ]
Start discussion »
Leave a Reply