Opět po ránu zpívám oslavné písně na indošské čajovny, čaj s mlíkem, samosa, parata, koblížky, to mě vždy potěší a nakopne do dalšího cestovatelského dne.
Dneska máme v plánu nasávání té pravé koloniální atmošky, to znamená hlavně koukání po těch pravých “old colonial houses”, jízdu drožkou a třeba i návštěvu Kandawgyi Garden, kde má růst i Gingko Biloba, a to už je na pováženou . Plán je to rozhodně výborný, ale moc se nám jej nepodařilo zrealizovat.
Jednak je Pyin U Lwin strašně rozpláclé město, všude je to daleko a mě není rozhodně dobře. Hledáme ty colonial houses a pořád nic, starší učitel angličtiny říká, že za rohem je už uvidíme. Dávám aspoň cukrovou třtinu na povzbuzení, ale ani to moc nepomáhá. Anglické vilky nikde, místo nich jsou zde spíše obrovské haciendy místních boháčů, které moc staroanglické vily nepřipomínají. Je to spíše realita Barmy, kdy se tu boháči prohánějí v Landcruiserech a zbytek země nemá skoro nic.
Zahradu Kandawgyi jsme nakonec našli (po několika kilometrech chůze), ale nešli dovnitř. Původní vstupné bylo kdysi 1000 kyat a 2000 kyat za kameru, což bychom asi obětovali, nicméně doba se mění, takže nyní stojí vstup 5000 kyat a 1000 za kameru. Já rozhodně dovnitř nejdu, páč bych se tam akorát někde natáhl na trávník a prospal se, a to by byl drahý spánek a stejně tak L+L. Zahrada bude určo pěkná, ale co je moc to je příliš, zvlášť, když místní platí pouhý dolar (5x méně!!).
Postává tu jediný drožkař, tak zkoušíme za kolik by nás vzal do centra. Chce dolar za každýho, smlouvat nehodlá, tak má smůlu. Je to opravdu někdy divný, místo aby místní aspoň něco vydělali, tak raděj lpí na původní ceně a dál jsou bez peněz. Zkoušíme ještě demonstrativně odejít, ale chlapík se nechytá, takže má prostě smůlu. Zkoušíme stopovat, takřka okamžitě nám staví partička v jeepu a bere nás až k hotelu.
Zvažujeme co dál v Pyin U Lwin a nakonec se rozhodujeme ještě zůstat, i vzhledem k tomu, že dopoledne zrovna moc nevyšlo podle představ a taky proto, že nemá cenu pořád jezdit a někam se hnát. Takže já mám volbu jasnou, totální relax a odpočinek. Lenka s Laďou jedou k vodopádům, které jsou – jak mám posléze možnost vidět na fotkách – hodně super a docela jim to závidím.
Po paralenovém spánku vyrážím ven, přece jenom je mě už snad líp (nebylo!) a jenom tak ležet a čumět na své čtyři stěny mě moc nebaví. Moc jsem nevěřil původní informaci z hotelu, že sdílené taxi stojí min. 20 dolarů za celé auto, tak jsme to šel prozkoumat na vlastní pěst a bohužel se to potvrdilo, 6-7 tisíc kyat za osobu se mě zdá na 60 km poměrně hodně, takže asi se pojedeme levnějším pickupem. Místní internetová kavárna dostává druhou šanci a tentokrát s lepším výsledkem, na gmail.com jsem se dostal a na své stránky jsem se po půlhodině taky překvapivě probojoval.
Zjišťuju, že asi přestávám jíst maso, protože na dnešním menu je opět rýže se zeleninou a pořád mě to chutná. Na hotelu se společně přejídáme papayou a tím dneska končím, zítra po ránu se jede na Mandalay.
[200 kyat – třtina, 300 kyat – rýže se zeleninou, 400 kyat – snídaně, 100 – ananas, 700 kyat – net, 600 kyat – cola, 3 USD - ubytko]
Start discussion »
Leave a Reply