Jihovýchodní Asie 2009

Konkurence!! To je to nejsprostší asijské slovo! Všichni se jej bojí vyslovit a nikdo nechápe jeho význam. Proč jinak by v celém Luang Prabang půjčovali ty stejná malá kola za 20 000 (2€) kipů?? Můj milý GH není výjimkou a místo toho, aby mně dal jakožto váženému hostu slevu, tak platím stejnou taxu jako kdekoliv ve městě. Na rozdíl od zbytku Laosu, zde v LP není základní měnovou jednotkou 1000 kipů, ale rovnou 10 000 kipů. Je to škoda, ale přesně tohle je důsledek nezodpovědného chování bohatých západních turistů, kteřé jsou ochotni platit za každou blbost to, co si místní řeknou, čímž je rozmazlují a ustanovují, tak úplně nové a nesmyslené ceny.
Takže dneska pro velký úspěch opět další cyklovýlet. Cílem by měla být vesnice Ban Xan Khong, cca 3 km vzdálená od LP, kde by mělo být povícero výrobců místních handicrafts, hlavně barvených látek, rušního papíru a dalšího.
Je to již taková klasika mého výletu, Lonely Planet se opět vyznamenal, když mě poslal úplně opačným směrem. Místo abych správně zabočil za mostem doprava, tak mě tahle skvělá knížka poslala doleva. Takže místo návštěvy vesnice se zcela nečekaně dostávám opět k Jižnímu autobusovému nádraží. Vše špatné je k něčemu dobré, aspoň si zde můžu ověřit cenu autobusu do Van Vieng, která je bohužel skoro stejná jako do do dále položeného Vientinne. Cena je 95 000 kip, cestovky si účtují plus 10 – 15 tisíc kipů, což je de facto cena taxi, takže to vyjde nastejno. Nevydělám ani neprodělám.
Z autobusáku opět do centra a následuje druhý pokus. Tentokráte neponechávám nic náhodě, hnedle jak vidím někoho rozumně vypadajícího, tak se ptám. Odezva a výsledek je okmažitý v podobě polní cestě přesně na druhou stranu, než jsem jel poprvé.
Klášter, který jsem navštívil po cestě s pěkným výhledem na řeku, byl výrazně lepší, než vesnice samotná. S mnichy jsem si opět bezvadně popovídal a vůbec, čím to je, že mniši jsou vždy tak v klidu a pohodě? Zvláštní lidé, vždy milí a příjemní, většinou velmi vzdělaní a anglicky mluvící s takovou jakoby aurou nad sebou…
Ban Xan Khong je moderní turistická vesnice, kde jedinou výhodou je minimum lidí a tím i relativně větší klid na výběr blbinek. Beru nějaké věci z ručního rýžového papíru a rychle pryč.
Zpátky ve městě se věnuju oblíbené popolední aktivitě – nicnedělání. I vzhledem k vedru, vlhku a dusnu, je to jednoznačně to nejlepší (do dobře, skoro…:-) co lze popoledni provozovat.
Vzhledem k tomu, že dnešek je můj poslední den v LP, je to zcela jistě poslední šance nakoupit nějaké suvenýry. Nechce se mi, ale co se dá dělat. Základem budiž káva. Vybírám různé druhy za dohromady skoro 100 000 kipů. Snad bude chutnat. Dalším bodem je autobusový lístek na zítra a dalších sto tisíc je pryč. Platím za GH, kolo a laundry a dalších dvě stě tisíc je fuč, a to jsem chvíli slastný pocit kipového milionáře. Oj, jak to bylo pomíjivé.
Celý Luang Prabang je díky UNESCO a zástupům turistů jedno velké turistické ghetto, kde hrají prim peníze a touha vydělat. A o to příjemnější jsou chvilkové výjimky, jako pán s pojízdným stánkem s cukrovinkama a pečivem. Když jsem uslyšel, že za jeden kousek chce pouhé 2000 kip, měl jsem pocit, že jsem se možná přeslechl, a že se jedná o dvacet tisíc. Nebylo tomu tak, tahle neskutečně dobré a levné zákusky byly opravdu za dva tisíce!
A večer opět nákupy, chci šetřit, ale moc se nedaří, stejně to asi nemá cenu. Grilované rybce s lepivou rýží v sáčku (sticky rice) prostě nelze odolat. Nakonec stejně místo nákupů jenom tak korzuju na trhu a užívám si příjemnou večerní atmošku. Večer končím papaya shakem a spát, je mně nějak divně, tak to raděj ještě jistím paralenem.

[110 000 ki– lístek do Van Vieng, 198 000 kip – 3 x nocleh + laundry + bike, 7000 kip – koláče, 5000 kip – shake, 10 000 kip – bageta, 88 000 – káva, 17 000 kip – ryba + sticky rice, 20 000 kip – šátek, 20 000 – kabela, 2 x 8000 kip – košile + pouzdro, 8000 kip – rýžový papír s mnichy, 2 x 10 000 kip – vějíř, 2 x 5000 kip - voda]