Dnešní den mám na to, abych si poopravil počáteční dojem o Kompong Cham, a ten je, že to poměrně nezajímavé větší město, kdy jediná atrakce je Mekong. Zatím město připomíná sleepy hollow, kde se nic neděje a kde není co dělat.
K tomu abych počáteční, ne úplně positivní dojem mohl změnit, by mělo dneska sloužit kolo, které si půjčuji na hotelu za dva dolary. Opět se jedná o dětskou velikost z Číny, kdy mám kolena u řidítek, ovšem tentokrát s mimořádným zlepšovákem, což je přehazovačka. Opravdu moc užitečná věc, v zemi která je synonymem pro placku.
Než přejedu těch cca 400m k kanceláři autobusů košile je propocená durch, mekongská vlhkost, co dodat. Myslím, že musím vypadat pro místní přinejmenším legračně, na malém kole, propocená košile, rudý obličej….
Když se ptám na autobus na zítra směr Ban Lung aka Ratanakiri, tak mě milá slečna za okýnkem odpověděla, že určitě jede. Když si na ten samý bus chci koupit lístek dnes, tak volá ústřednu, aby mně s tím samým milým khmerským úsměvem sdělila, že bus zítra nejede. Ze dvou možností kam se zítra dostat, buď Kratie nebo Stung Treng, beru tu první. Je to blíž a vypadá to zajímavěji. Lístek za 7$ jde opět na vrub KNY, svátku jenž nikdo neslaví.
Lístky mám v kapse a v žaludku prázdno. Pekárna nikde, rozumná vývařovna s hotovkama taky ne, tudíž musím vzít za vděk polívkárnou u tlusté Číňanky, která je ještě k tomu v pyžamu. Na druhou stranu tam kde je hodně hostů, většinou vaří dobře a kde je hodně much, tam ještě líp. Na stole mně přistává klasická nudlovka se zeleninou a jako delikatesa vepřové vnitřnosti. Pavouky, brouky dám bez problémů, ale takovýhle humus ne. Sním zeleninu, vypiju vývar z kostí a mám po snídani i náladě.
A po snídani na výlet. Ještě koupit vodu a můžu vyrazit na blízký ostrov Koh Paen, kam se dostat přímo z města po hodně vratce působícím, ale patrně hodně stabilním bambusovém mostku. Hodně stabilním proto, že udrží i auto a vratce působícím už se samé podstaty bambusu. Již na ostrově na konci mostku si místní podnikavý tlusťoch zřídil budku na vybírání poplatků za použití mostu a vstup na ostrov. Zatímco místní platí zcela evidentně 1000 riel, já bych měl platit 4 x více, tedy 4000 riel = 1 dolar. Nadávám, protestuji, zuřím, ale není mě to nic platné. Buď zaplatíš a pojedeš dál anebo nezaplatíš a dál nepojedeš, to se mi patrně snaží v khmerštině tlušťoch naznačit. A ještě se k tomu jako většina Khmérů po khmérsku usmívá. Nemám jiné možnosti než zaplatit, protože na další hádky nemám sílu a ani by to nemělo smysl. Mám za to, že plno lidí bere prostě za automatickou věc, že ty jako cizinec platíš mnohem víc, a nějak jim vůbec nedochází, že by to tak nemělo být. Škoda přeškoda, že jsem nevěděl dřív, že ostrov vůbec za nic nestojí. Kromě všudypřítomného prachu vířeného motorkami, zde totiž není vůbec nic. Jako malou satisfakci si aspoň kupuju obří pomelo za 3000 riel a jedu nazpět. Špekoun mně blahosklonně kyne a já mám chuť po něm hodit pomelo. Platí totiž, kdo je tlustej, ten se má sakra dobře. Jedu nazpět na hotel, koukám střídavě na CNN a Tom&Jerry a cpu se pomelem.
Další pokus o cyklo výlet je stejně marný jako ten první. Už jenom přejet cca 2km most přes Mekong dá docela zabrat a ten starý francouzská maják za to rozhodně nestojí. Kromě toho mě málem přejela holka na motorce, takže jsem se obrátil a jel nazpět na hotel a opět CNN, která je plná nepokojů v Bangkoku.
Třetí a patrně nejúspěšnější pokus, začíná kolem páté odpolední, cílem je projet se podél Mekongu. Hodně motorek, jedno čerstvě vybourané auto a docela fotograficky vděčné odpolední panorama na Mekongu.
Večeře, vlhko a dusno, že se potí místní a asi zatím nejrychlejší Internet. S příchodem tmy zavírá většina obchodů a restaurací, jde se spát.
[2 USD – pújčení kola, 5 USD – ubytko, 3000 riel – polívka, 3000 riel – pomelo, 2500 riel – bageta, 1 USD - plněná bageta, 7 USD – bus do Kratie, 3500 riel – Internet, 1 USD – šampón, 3 x 1500 riel – voda, 1500 riel - cola]
Start discussion »
Leave a Reply