Ještě včera jsem uvažoval, že bych se dneska někam dál posunul, ať už do Phnom Penhu a dále nebo do Sihanoukville k moři. Sice by se vše dalo stihnout, ale nakonec se rozhoduju tolik nespěchat a zůstat v Kampotu ještě jeden den. Dílem je za tímhle rozhodnutí, že jsem se vzbudil, tak akorát, že bych patrně nestihl bus a dílem právě fakt, že se vážně nemá cenu nikam hnát.
Procházka po městě, snídaně na trhu, pár minut na netu, návštěva knihkupectví, nákup knížky o historii Kambodže a spánek. Tento rozvolněný režim není rozhodně špatný, i když mě to baví jenom asi do tří, kdy si půjčuju za dolar kolo a jedu opět na výlet. Konkrétně směrem Pnom Chhnork, což by měla být jeskyně sotva pár km od Kampotu.
Popis cesty v LP je zmatený a nepřesný, na to jsem si už zvykl, ale že to bude tak totálně mimo realitu, to mě docela dostalo. Zcela evidentně autor průvodce nikdy na daném městě nebyl a psal cestu na základě popisu místních, kteří jak je známo většinou naprosto postrádají odhad vzdáleností a orientační smysl. Výsledkem je chaos a nebýt náhodného setkání s místním učitelem angličtiny, který mě vysvětlil kam jet a kde odbočit, těžko bych jeskyni našel. Slíbil jsem mu, že se cestou zpět stavím na pokec, ale nezbyl čas, škoda.
Před jeskyni se na mě nalepili čtyři kluci s tím, že budou moji průvodci. Odmítnout se těžko dá, zdají se být docela v pohodě, takže souhlasím. Je jasný, že tím pádem se jeskyně trochu prodraží, páč zadarmo kolem mě poskakovat nebudou, ale co už, třeba půjdou peníze na dobrou věc potřebným. Vstupný do jeskyně je jeden dolar, jak je v těchto končinách zvykem kvůli několika turistům denně je zde vyčleněný zaměstnanec, který vstupné vybírá. Samotná jeskyně není nijak velká, spíše dle měřítek Moravského krasu miniaturní. Každý krápník, výčnělek nebo odstín má své pojmenování dle zvířecí říše, kluci mě ukazují kde co je a já pokyvuji, jakože to vidím. Zajímavý je ještě Hindu kostelík uvnitř jeskyně a pryč.
Kluci mě nabízejí, zda se k nim nechci podívat domů, nelze než nesouhlasit, i když z lásky k cizincům mě rozhodně nezvou, to je jasné. Klukům jde jízda mezi vyschlými rýžovými políčky po uzounkých cestách rozhodně lépe jak mně. Na první zastávce dostávám čerstvě utrhnuté kokosáky a kdyby byl zralé, tak i kešu. Konečně mám možnost vidět, jak roste kešu a už chápu proč je to tak drahé. Na keři podobné menší jabloni je hodně listí, ale pouze několik „lampiónků“ na jejichž konci je jeden kešu oříšek. A ten je zralý až nabere rudě červenou barvu. Na druhé zastávce dostávám na košt pro změnu palmový cukr, jenž chutná jako karamel. Čas na cestu zpět, páč po tmě se mi rozhodně nechce po kambodžských silnicích promenádovat. Kluci si řekli každý o 1$, sice jsem plánoval spíše o něco méně, ale budiž, docela se snažili. Mně to nezruinuje a jim to jenom pomůže.
Cestou nazpět se ještě ve městu stavuji pro lístek na zítra do Phnom Penhu (opět dražší díky KNY) a k bankomatu, kde vyzvedávám 200$, což by mělo zajistit pohodový zbytek cesty. Po zjištění, že na zítra je bus do Sihanoukville plný, tento plán definitivně ruším a tím pádem definitivně vyrážím dále na sever směr Laos.
[6 USD – bus do PP, 4000 riel – polívka, 3 x 1500 riel – voda, 1 USD – vstup do jeskyně, 4500 riel – Internet, 4000 riel – bageta, 3000 riel – ráže plus masová směska, 5 USD – ubytko]
Start discussion »
Leave a Reply