Jede se na výlet! Předtím ještě snídaně na trhu, rýže s nějakou masovou směskou. Místo 4WD jeepu přijela rozhrkaná dodávka Daewoo, místo avizovaných čtyř účastníků nás jede celkem jedenáct, takže zatím samé překvapení. Jsem docela zvědav, co nás čeká nahoře v národním parku. Bokor Hill Station je opuštěná horská francouzská stanice, která byla minimálně poslední rok zavřená, nicméně při příležitosti Khmer New Year je na pár dní pro veřejnost otevřeno. Důvodem uzavírky je, že nějakého kambodžského (vietnamského) investora napadlo udělat z horské stanice výletní místo, prostě rezort se vším všudy a tak se pořádně napakovat. Nejdřív je ale třeba postavit novou silnici, místo staré výmoly proslulé silničky se dneska buduje doslova dálnice za desítky milionů dolarů. Že jsme v národním parku, to nikoho v korupcí prolezlé Kambodži nezajímá. Bokor Hill Station patrně čeká podobný osud jako Angkor, příliv masové turistiky a pro příště i pořádné vstupné a hotely se vším všudy.
Později se dozvídám ještě jednu zajímavou informaci, která trochu osvětluje to drancování. Jedním z důvodů je také těžba kamene a dřevo, což je nedostatkové zboží a to má Vietnam rád a dobře zaplatí.
Cesta nahoru je pomalá a hodně kodrcavá. První zastávkou je tzv. Black Pallace, což jsou nyní už jenom obvodové zdi kdysi luxusní haciendy krále Sihanoukka. Pěkný výhled, několik fotek a jede se dál k Popokvill Falls. Kdysi to bylo pravděpodobně oblíbené piknikové místečko, dneska je všechno zarostlé a zničené. A to je dobře, aspoň není všude tak vyšlapá cestička, a tudíž návštěva spodního patra vodopádů není tak jednoduchá. Seshora to vypadá jako nic moc, ale dole to pravý opak a docela akční podívaná. Je možná i koupačka, ale nikomu krom Frantíka co má kocovinu jako řemen a rozhodně to potřebuje, se tam nechce. Následuje obídek a pokračování konečně k Bokor Palace. Žádné extrémní „wawwwww“ se nekoná, ale je to zajímavé – bývalé kasino porostlé mechem, který všemu dodává takovou zvláštní barvu a nádech, opuštěné a částečně zakryté v mlze – město duchů, které by, nebýt nájezdu místních v Lexusech, vypadalo i docela mysticky. O kousek dál je kostelík, který vypadá z dálky jako by byl ještě v užívání, ale vevnitř je to vymlácené a pomalované. Bokor byl kdysi díky strategické poloze základnou Rudých Khmerů, kostel zase základnou Vietnamců, a tak se tu navzájem odstřelovali a nakladli miny všude, kde se dalo. To platilo ještě v toce 2000, nyní by mělo již být vše ok.
Cestou nazpět všichni krom italských důchodců vystupujem a dáváme si ještě dvouhodinový trek džunglí. Autentická džungle to samozřejmě není, po tygrech ani vidu ani slechu, žádné pijavice a nic podobného, ale přesto dobré. Dole nás opět náš kostitřas nabral a to je konec výletu. Zda to stálo za 25 dolarů nebo ne, to těžko říct, radši po tom moc nepátrat.
A večer kalba! Domluvil jsem s několika Francouzema, co se mnou byli na výletě, že zajdem na večeři a dopadlo to nakonec tak, že jdu já a dalších šest Francouzů, většina tu v Kambodži pracuje a nyní dostali volno na svátky. Kam jsem včera nešel, protože jsem šetřil, tam dneska dáváme krabíky a krevety v pepřové omáčce. Proti Kepu velká slabota a drahota. K tomu Angkor beer a permanentní snaha se vnutit Francouzům s angličtinou, což nemá moc úspěch, jak už je ostatně u Francouzů zvykem. Po večeři se pokračuje na diskotéku, kde jsme, jak se dalo předpokládat, jednou z hlavních atrakcí. Okamžitě dostáváme VIP box a přirozeně i VIP nápojový lístek s cenami jako 3,5$ za malé pivko. Vtipný . Pastis není, takže nakonec objednáváme láhev Martini za 25$ a čekáme, co se bude dít. Holek je tu minimum a všechny vypadají jako štětule, kluků je tady milion a tancují spoju, a to nejsme v gay klubu)). Pár odvážnějších jde vyzvat k tanci Francouzsky a k mému překvapení i mě, s díky odmítám.
Největší show je ovšem na WC, kde zatímco stojím u mušle a věnuju se tomu, proč zde jsem, přiběhne chlapík (zaměstnanec diskotéky!) a začne mě masírovat záda. Naštěstí jsem byl připraven, ale i tak mazec, soustředění na věc to tam, rychle končím a mizím. Děvčata prý na WC masáž nemají….
Martini je prázdné, celkem jednomyslně se rozhodujeme jít někam za lepším a taky levnějším. Šéfík nás vyprovází ven, metá poklony a omlouvá, že neměl Pastis, a že do příště ho rozhodně sežene. Na to mu kašleme a kupujeme láhev Mekong whisky za 1$ (!!) a míříme na pařbu, kde i náš průvodce z výletu, majitel guesthousu a další. Veselá kalba pokračuje do jedný, kdy nás ožralej majitel rozváží na hotel, tam se ještě chvíli pokračuje na pokoji…no veselý večírek .
[1500 riel – voda, 2000 riel – něco jako meruňky, 3000 riel – rýže plus masová směs, 5$ - večeře, 5$ - Martini, 5$ - ubytko]
Start discussion »
Leave a Reply