Jihovýchodní Asie 2009

Nový pokoj znamená výrazné vylepšení. Klid, ne takové vedro, 2 x větrák, samostatná koupelna. Je to poměrně velký luxus na to abych platil jenom 50 000 kip, takže čekám každým okamžikem „ťuk ťuk“ a oznámení o změně ceny.

Luang Prabang je zdá se speciální město v Laosu, ceny které platí všude jinde, zde naprosto neplatí. Vše tak 2 x dražší, jediná voda zůstává jistotou v tomhle nejistém asijském světě, 5000 kipů.

Cestování nejsou jenom samé radosti, ale taky kupa povinností. Každodení psaní deníku, plánování, vymýšlení anebo třeba psaní pohledů. Ten poslední bývalým kolegům posílám dneska. Známka stojí 7500 kipů, což je vlastně jeden dolar, takže další past na cizince. Když je učinené povinnostem dnešního dne zadost, je možno konečně vyrazit na prohlídku města.

Watů neboli buddihstických chrámů jsem už za celou cestu viděl požehnaně, takže nemám pocit, že bych zde musel navštívit vše, spíše bych se rád mrknul kolem, trochu se toulal, nasával atmosféru, a když mě něco zaujme, tak třeba zaplatím drahé vstupné a půjdu se pokochat. Výjimku by měl tvoři chrám Wat Xieng Thong, kde patrně ty dvě Eura zaplatím a odpoledne se tam půjdu podívat.

Dopolední prohlídku zakončuji výhledem na Mekong a poměrně dobrou nudlovkou za 12 000 kipů. Je čas začít se chovat jako místní a dát si siestu, přes poledne a v brzkém odpoledni tu nikdo vůbec nic nedělá, takže není nejmenší důvod, abych byl já výjimkou. Spánek, knížka a siesta.

Sotva po siestě vylezu před GH jsme odhalen a nucen přistoupit na vyšší tarif ubytování. Je to sice moje doposud nejdražší ubytování, ale co se dá dělat, lepší než se zase někam stěhovat a trochu komfortu si taky někdy zasloužím. Royal Palace Museum mám skoro za rohem, ale dovnitř se podívat nejdu, mám pocit, že by to byly vyhozené peníze a tak mě stačí focení v okolí. Opět to vypadá na další odpolední liják, tudíž se jdu bleskem podívat na Wat Xieng Thong, který je docela pěkný (avšak za 20 000 kipů to stejně nestojí), a který je překvapivě to bez vstupného.

Blíží se pátá hodina a pro mě nutnost začít nakupovat nějaké suvenýry. Moc tohle nakupování nemám rád, ale nedá se nic dělat. Byl to boj, tvrdý smlouvací a vybírací boj s nejistým výsledkem v podobě triček a nějakých cetek. Nic moc. Den zakončuji opět v populárním veganském bufetu, ovocným shakem a Internetem.

[10 000 kip – bageta kuřecí, 12 000 kip – polívka, 4000 kip – Miranda, 2 x 5000 kip – voda, 18 000 kip – tričko, 20 000 kip – fisherman pants, 10 000 kip – polštář, 5000 kip – bufet, 5000 kip – kafe, 4000 kip – net, 5000 kip – shake, 10 000 kip – Lao beer]