Jihovýchodní Asie 2009

Budík zvoní v 5:45 ráno, Rangún zdá se být už docela probuzen, já o dost míň. Tak akorát si stíhám koupit něco k snídani, když přicházejí další dva výtečníci z druhého GH, společně bereme taxi za 5 dolarů a za půl hodiny jsme na letišti.

Check-in je v pohodě, času plno, tak sedáme na kafe a utrácíme poslední kyatu za kafe. Letištní espreso stojí dva dolary (draho, ale pořád, když to porovnám…), chybí mě asi 300 kyat, které mě Lorenzo z Itálie půjčuje, takže dík. Preso je fine, čas příjemně plyne, je čas se rozloučit s Barmou. Velmi rozporuplná země, plná paradoxů, sám teď nevím, jak budu na Barmu vzpomínat…asi v dobrém. Na rozdíl od většiny travellerů jsem ještě v Indii nebyl, takže nemám tolik s čím srovnávat a tudíž mám plno vjemů a zážitků poprvé. Zpět po návratu domů musím hodnotit Barmu jednoznačně positivně, je to zvláště odlišný zpět se svojí vlastní poetikou a přístupem. Dobře, hodně věcí mě v průběhu štvalo, zvláště přístup některých lidí a vlády založený na dolarech, ovšem jinak je Barma tak krásně odlišný svět. Zaostalý, krásný, příjemný, usměvavý, zaprášený, totalitní, barevný…

Trochu jsem se obával o svůj nožík, který jsem zapomněl v příručním batůžku, ale zde to nikoho netrápilo. Jinak let zpět do BKK probíhal bez problémů, na letišti bez front, další razítko, vyzvednutí báglu a jsem v Thajsku. Dle kusých informací z Internetu by měl 2x denně jet z letiště přímý bus na kambodžské hranice do Aranya Prathet, bohužel oba jsou pryč (7:15 a 9:45). Slečna z letištních informací mně toho moc o nějaké další alternativě neřekla, poslala mě hlavní autobusák, ale tam se mě moc nechce, páč se chci rozhodně vyhnout městu a ušetřit tak mnoho hodin. Další možnost by měl být letištní bus terminál, kam jede shuttle bus zadarmiko. Bohužel, zde je to stejná písnička, autobusy jsou pryč, naštěstí je tu ještě jedna možnost, a to je do Sakeo, které by mělo být blízko hranici a odtud už nějakým lokálním busem do Aranya Prathet. Bez jakékoliv mapy jsem netušil, kam mě chlapík z informací posílá, ale nezbývá než mu věřit.

Dávám v bufetu jídlo, plivám oheň, ale aspoň je to dobrý, ne jako některé šlichty v Barmě.

Odjezd je v jednu (143 THB), takže moje optimistická varianta, že bych se ještě dneska dostal do Kambodži definitivně padá. Než dělat nějaké zběsilé příhraniční akce, raděj si v klidu najdu v Thajsku ubytko a do Kambodži pojedu zítra brzo ráno.

V Sakeo mně hned navazuje další bus do Aranya Prathet, takže jsem na místě někdy kolem čtvrté odpolední. Na hranice kašlu, jdu hledat hotel. Anglicky tu nikdo moc nevládne, takže je veselo. Tužka, papír a posuňky – na základě této komunikace chápu, že mě chlapík posílá někam k marketu, kde by měl být hotel za 200 THB. No dobrá, ale jak se tam dostat? Od paní v oranžové vestě (vedoucí motorek) dostávám přidělenou motorku za 40 bahtů a jede se. Nejedná se patrně vyloženě o hotel, spíše o motel, páč pokoje jsou v jakýchsi garážích, nicméně za 250 bahtů je to docela změna oproti Barmě – velký pokoj, koupelna, TV, větrák a k dispozici venkovní bazén.

Ufff, koupačka v bazénu je jako balzám na tělo a duši, bezvadný. Ještě něco dobrého k jídlu a jsem s dneškem vrcholně spokojen. Moje komplete menu ze stánkl okolo marketu obsahuje: nudle Padthai za 30 THB, polívka 25 THB a ananas za 10 THB. Má pocit, že jsem se strašně přejedl. V TV dávají tenis, koukám co se děje za protesty v BKK, usínám…

Kulturní šok – nevěřil bych tomu, ale pár minut tomu tak doopravdy bylo, taková je změna z chudé Barmy do bohatého a nového Bangkoku. Vše je tak strašně jiné, že se tomu ani nechce věřit, ten skok bude tak 50 let, možná někdy i víc. Tak blízko a tak daleko, jsou tyhle dvě země.

[148 + 43 THB – bus do Aranya Prathet, 30 THB – oběd, 10 THB – voda, 30 THB – zelený čaj a voda, 40 THB – mototaxi, 250 THB – pokoj, 30+25+10 THB – večeře, 70 THB – voda, jogurt, žvýkačky 7eleven ]